Konání či nekonání?

Konání či nekonání?

Konat či konat? 

Někdy se člověk ocitne v situaci, že neví co má dělat...zda situaci řešit či neřešit. Pokud se rozhodne neřešit, může se stát, že poté bude mít pocity viny. Pokud se rozhodne nežádoucí problém řešit, většinou neví jak a má obavy, že to nezvládne nebo udělá chybu....

 

Nepáchejte " dobro "! 


Největší pomoc je v některých situacích nepomoci, nekonat. Tím, že se někomu pomáhá proti jeho vůli,  když se pomáhá od A do Z se páchá daleko větší zlo a bytost se nenaučí vstávat a poznávat, nenaučí se překonávat překážky a nést zodpovědnost za své činy.

„Konání v nekonání „, ač se lidem nelíbí , je vždy pro nezbytné učení bytostí. "
Bytost sama se musí naučit převzít zodpovědnost za tvorbu života. Nemít očekávání od ostatních a sama pochopit, že pokud ona sama se nezmění, nezmění se ani podmínky života".

Problém

1.            problém je můj

-     nejprve radím zkusit všechna známá dostupná rozumná řešení – odborníky, lékaře, u mě mapování – osobní sezení , kde hledám společně s klientem kořenovou příčinu problému a nalézáme opatření

2.          problém je druhého – dospělého

-     zásada je, že řeší , kdo problém má…nikdo nemůže řešit cokoli za dospělého jedince, když on sám nechce nic měnit. Pak je problém to, že nechcete respektovat rozhodnutí druhé osoby, že tak to chce

3.          problém má mé nezletilé dítě

-     je potřeba rozlišit, zda nežádoucí situace měnit lze či nelze. To, co změnit nelze, je potřeba přijmout. To co se změnit lze, řeším. Většina problémů s dítětem plyne z interakce s rodinou (rozvod, málo jistoty, moc péče, nedostatek času pro dítě, napětí). Některé nemoci dítěte plynou však na základě jeho vlastního osudu – karmy. Zde doporučuji konzultaci, do jaké míry odpovídají za problém rodiče nebo dispozice dítěte a do jaké vliv předurčenosti.

Když člověk vyčerpá ze světské roviny vše co radím, přichází teprve na řadu duchovní pomoc a pochopení situace. Na tyto případy poskytuji osobní duchovní sezení a především velmi účinné karmické konstelace.

Můj příběh:

V těžkých časech, ač jsem  žádala lidi, instituce mi nebylo pomoženo. Kluci zezhora mi dali největší dar. Sice přes obrovské utrpení a bolest , ale bez nich bych nebyla tím, kým jsem a nenašla bych Boha. V té době jsem vyzkoušela všechna světská řešení – úřady, soudy, lékaře, léčitele, odborníky, přátele, knihy. Nikde jsem nenašla pomoc. Obrátila jsem se po úmorných letech nahoru. S pokorou na úplném dně svých sil jsem si konečně klekla , učinila pokání a vzdala marný boj . Odevzdala se Bohu. S tím odevzdáním přišel zázrak.

 Každý si nese svou karmu, svůj „kříž“. Svůj batoh se závažím si musí každý odhodit sám! K tomu poznání světla i tmy je někdy potřeba lekce jako trám. Blahoslavení, kteří to pochopí.

 
Miluju vás všechny...spící, probouzející se i vědomé. Bůh s vámi. 
Vaše Anie heart




Zpět