Připomínám jen, že každý je zodpovědný naprosto za vše, co se mu kdy stalo a přihodilo...." /> Připomínám jen, že každý je zodpovědný naprosto za vše, co se mu kdy stalo a přihodilo...." />

O neodpuštění

O neodpuštění

Fakt , že nechceme někomu odpustit má několik rovin. Neodpuštění znamená, že jsme nepochopili lekci, díky níž jsme trpěli a která možná bolí dodnes. Dokud vědomě nepochopíme, proč se nám stal zážitek, který nám něco vzal a kvůli kterému jsme zažili "příkoří" , dotud nejsme schopni a ani ochotni odpustit. Jenže pak už škodíme sami sobě....škodíme sami sobě a udržujeme negace v těle....a tak vznikají některé nemoce....

Připomínám jen, že každý je zodpovědný naprosto za vše, co se mu kdy stalo a přihodilo....

 

Příběh o nemocném srdci a roztroušené skleroze:


- Neodpustím - řekla. - Budu si to pamatovat.
- Odpusť, - prosil ji Anděl. - Odpusť a bude ti lehčeji.
- Ani za nic, - stiskla umíněně rty. - To odpustit nejde. Nikdy.
- Chceš se snad mstít? - zeptal se Anděl polekaně.
- Mstít se nehodlám. Nad to se povznesu.
- Toužíš po nějakém krutém trestu…?
- Nevím, jaký trest by byl dostatečný.
- Všichni musejí platit za svá rozhodnutí. Dříve nebo později, ale zaplatit musejí všichni… - řekl potichu Anděl. - To je nezvratné.
- Já vím.
- No tak odpusť! Zbav se té zátěže. Vždyť teď už jsou ti, co ti ublížili, daleko.
- To nemůžu. Ani nechci. Pro ně žádné odpuštění není.
- Dobře, je to tvoje věc, - povzdechl si Anděl - Kde chceš uchovávat tu křivdu?
- Tady a tady, - dotkla se hlavy a srdce.
- Jen buď prosím tě opatrná, - žádal ji Anděl. - Jed křivdy je velmi nebezpečný. Může jako kámen táhnout ke dnu a dokáže jako zuřivý plamen spálit všechno živé.
- Ten Kámen je Paměť a ta zuřivost je Ušlechtilá zuřivost, - přerušila ho. - Ty jsou na mojí straně.
A tak se křivda usídlila tam, kde řekla: v hlavě i srdci.




Zpět